Mikroregion Želivka
Nabídka
- Základní informace
- Úřední deska
- Historie a památky
- Občanská sdružení a spolky
- Kultura a sport
- Elektronická podatelna
Pohlednice
Anketa
Historie obce
Název obce je zřejmě odvozen z toho, že byla založena na královském zboží. Břehy rybnaté řeky Želivky byly příhodným místem pro rybářskou osadu. To se odráží i v městském znaku, ve kterém je na modrém štítu pod zlatou pětilistou růží zobrazen stříbrný jelec (jelec tloušť - Leuciscus cephalus).
První zpráva o Kralovicích je z konce 11. století, kdy byly správním střediskem Svatavina újezdu. Ten dostala darem od královny Svatavy, manželky prvního českého krále Vratislava vyšehradská kapitula. Její vlastnictví potvrzuje i stvrzovací listina Karla IV. z roku 1352. To pozbyla až v době husitských válek. Osada zřejmě vznikla z rybářských chýší, postavených na březích rybnaté řeky Želivky. Stříbrná rybka je ostatně dodnes ve znaku Dolních Kralovic.
Od císaře Zikmunda získal v roce 1336 Kralovice rytíř Oldřich Močihub z Horních Kralovic a ten je o čtyři roky později prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy. Trčkové drželi Dolnokralovicko více než sto let.
V roce 1547 kupuje Kralovice rytíř Andreáš Strojetický ze Strojetic, děděním a sňatky přešly na konci století do rukou rytíře Petra Salavy z Lípy a na Bykánci.
V době stavovského povstání byl vlastníkem Kralovic Oldřich Byšický z Byšic, který odmítl konverzi ke katolíkům a odstěhoval se ze země. Předtím prodal Dolní Kralovice Johanně Kateřině Rungenové, rozené ze Skuhrova.
Do roku 1669, ve kterém koupil Kralovice Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic na Proseku a Čížkově vystřídalo město další čtyři majitele. Jiří Voračický rozšířil panství o Borovsko a Všebořice a z jeho doby pochází také první zmínka o farní škole, která stávala už v roce 1683 nedaleko kostela a vyučoval v ní Ulrich Raich. Kamennou školu měly Kralovice od roku 1764. Po požáru v roce 1808 byla přenesena do domu kaplanů zdejšího kostela. S ohledem na nedostatek místa byla v roce 1885 postavena nová škola se šesti učebnami. Před sto lety byl ovšem stále velký nedostatek prostoru k učení, chlapecká měšťanská škola založená v roce 1904 sídlila v pronajatých místnostech nového obecního domu.
Už na konci 17.století získal Dolní Kralovice, opět po rychlejším střídání majitelů, Jan Leopold Donát z Trausonu a Falkenštejna, který se stal zakladatelem rozsáhlého dolnokralovického panství. K Dolním Kralovicům a Martinicím připojil Křivsoudov, Keblov, Zahrádku a Kaliště a jeho syn Vilém ještě Vlastějovice. Středisko panství přenesl z Čechtic do Dolních Kralovic.
Roku 1766 prodali panství knížeti Karlu Josefu Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Tento rod dokázal ve třech generacích panství zadlužit a ve veřejné dražbě ho roku 1844 koupil Vilém Vincenc, kníže z Auerspergu. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1942, kdy rod vymřel po meči. Dědici, hraběti Trautensdorfovi bylo panství v roce 1945 znárodněno.
V letech 1880 a 1907 i zde vznikly místní organizace dobrovolných hasičů a Sokola.
Za druhé světové války zanikla zdejší židovská komunita, která zde byla již od středověku. Ze 147 odtransportovaných do koncentračního tábora se po válce vrátili čtyři lidé. Zdejší hřbitov pocházel z 15.století, synagoga ze 16.století. Ta po několika přestavbách sloužila v letech 1951 až 1969 jako modlitebna Československé církve husitské. Před zatopením města byly nejcennější stély ze hřbitova převezeny na židovský hřbitov v Trhovém Štěpánově.
Nad starými Dolními Kralovicemi se voda zavřela v roce 1974.
První zpráva o Kralovicích je z konce 11. století, kdy byly správním střediskem Svatavina újezdu. Ten dostala darem od královny Svatavy, manželky prvního českého krále Vratislava vyšehradská kapitula. Její vlastnictví potvrzuje i stvrzovací listina Karla IV. z roku 1352. To pozbyla až v době husitských válek. Osada zřejmě vznikla z rybářských chýší, postavených na březích rybnaté řeky Želivky. Stříbrná rybka je ostatně dodnes ve znaku Dolních Kralovic.
Od císaře Zikmunda získal v roce 1336 Kralovice rytíř Oldřich Močihub z Horních Kralovic a ten je o čtyři roky později prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy. Trčkové drželi Dolnokralovicko více než sto let.
V roce 1547 kupuje Kralovice rytíř Andreáš Strojetický ze Strojetic, děděním a sňatky přešly na konci století do rukou rytíře Petra Salavy z Lípy a na Bykánci.
V době stavovského povstání byl vlastníkem Kralovic Oldřich Byšický z Byšic, který odmítl konverzi ke katolíkům a odstěhoval se ze země. Předtím prodal Dolní Kralovice Johanně Kateřině Rungenové, rozené ze Skuhrova.
Do roku 1669, ve kterém koupil Kralovice Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic na Proseku a Čížkově vystřídalo město další čtyři majitele. Jiří Voračický rozšířil panství o Borovsko a Všebořice a z jeho doby pochází také první zmínka o farní škole, která stávala už v roce 1683 nedaleko kostela a vyučoval v ní Ulrich Raich. Kamennou školu měly Kralovice od roku 1764. Po požáru v roce 1808 byla přenesena do domu kaplanů zdejšího kostela. S ohledem na nedostatek místa byla v roce 1885 postavena nová škola se šesti učebnami. Před sto lety byl ovšem stále velký nedostatek prostoru k učení, chlapecká měšťanská škola založená v roce 1904 sídlila v pronajatých místnostech nového obecního domu.
Už na konci 17.století získal Dolní Kralovice, opět po rychlejším střídání majitelů, Jan Leopold Donát z Trausonu a Falkenštejna, který se stal zakladatelem rozsáhlého dolnokralovického panství. K Dolním Kralovicům a Martinicím připojil Křivsoudov, Keblov, Zahrádku a Kaliště a jeho syn Vilém ještě Vlastějovice. Středisko panství přenesl z Čechtic do Dolních Kralovic.
Roku 1766 prodali panství knížeti Karlu Josefu Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Tento rod dokázal ve třech generacích panství zadlužit a ve veřejné dražbě ho roku 1844 koupil Vilém Vincenc, kníže z Auerspergu. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1942, kdy rod vymřel po meči. Dědici, hraběti Trautensdorfovi bylo panství v roce 1945 znárodněno.
V letech 1880 a 1907 i zde vznikly místní organizace dobrovolných hasičů a Sokola.
Za druhé světové války zanikla zdejší židovská komunita, která zde byla již od středověku. Ze 147 odtransportovaných do koncentračního tábora se po válce vrátili čtyři lidé. Zdejší hřbitov pocházel z 15.století, synagoga ze 16.století. Ta po několika přestavbách sloužila v letech 1951 až 1969 jako modlitebna Československé církve husitské. Před zatopením města byly nejcennější stély ze hřbitova převezeny na židovský hřbitov v Trhovém Štěpánově.
Nad starými Dolními Kralovicemi se voda zavřela v roce 1974.
Nahoru
Copyright © 2000 - 2022 Mikroregion Želivka
Design:
Graf-it, stránky využívají
publikační systém Apollo