Mikroregion Želivka
Nabídka
- Základní informace
- Úřední deska
- Historie a památky
- Občanská sdružení a spolky
- Kultura a sport
- Elektronická podatelna
Pohlednice
Anketa
Jeníkov po Válce třicetileté 1618 - 1700
V tomto svém příspěvku bych se chtěl zmínit o jednom z nejhorších a nejkrutějších období naší historie a jejich neblahém dopadu na naši vesnici a její okolí v pozdním středověku. Myslím tím období po Válce třicetileté až do Války sedmileté. Nemáme obsáhlejší zprávy z této doby, které by nám podaly přesnější a podrobnější informace. Naši renomovaní historikové se obvykle zabývali velkými městy, někdy i městy menšími, ale venkov a jeho malé vesnice zůstaly obvykle na okraji jejich zájmu a pozornosti, pokud netvořily přímo součást popisované události nebo k ní netvořily dějovou kulisu.
Z těchto důvodů tedy chci občany naší obce Čechtice seznámit s poválečnou dobou, tedy po r. 1648 až do roku 1700 v Jeníkově, kudy se třicetiletá válka přehnala v celé své hrůze. Samotná ves Jeníkov a její nejbližší okolí a sousední vsi byly značně poničeny a vydrancovány vojsky obou válčících stran – císařskými a i švédskými, domy byly zpustošeny a vypáleny, dobytek a zásoby potravin rozkradeny. Obyvatelstvo se rozprchlo a zachraňovalo se v okolních lesích nebo u sousedních vrchností, pokud nebylo povražděno táhnoucími vojsky nebo nepodlehlo zákeřným nemocem a epidemiím. Pozitivně víme, že nejhorší období v těchto zlých časech nastalo právě po bitvě u Jankova dne 6.3.1645. V celém Podblanicku tehdy došlo k velkému soustředění vojsk a to pro zdejší obyvatelstvo znamenalo pohromu. Po této krvavé bitvě vítězná strana – Švédové – postupovali přes celé Čechtice, na Pelhřimov, Jihlavu a na Brno. V té době ves Jeníkov patřila k panství Křivsoudov. Toto panství náleželo Jindřichu Střelovi z Rokyc a to do r. 1622, kdy dvě třetiny jeho majetku byly konfiskovány za jeho účast na neúspěšném povstání proti Habsburkům. Zbývající třetina byla konfiskována jeho synovi Štěpánovi ze stejného důvodu. Od roku 1623 se vlastníkem panství stal Hugo z Hallweilu, původem Švýcar, účastník Války třicetileté. Po jeho smrti bylo toto panství rozděleno na dvě části a každému synovi připadla z dědictví jedna část. Křivsoudovskou část zdědil Jakub Leopold a Čechtickou pak druhý syn Jan Šebestián. Patřilo do ní městečko Čechtice a dalších 10 vesnic včetně Jeníkova s mlýnem Chudomel, tedy již tak jmenovaným.
Ke sjednocení obou částí došlo až v r. 1694, kdy obě tato „zboží“ koupil František Antonín Josef z Hallweilu, potomek původního majitele Huga z Hallweilu. Ten pak celé sjednocené panství prodal Janu Leopoldu Donátovi z Trautsonu a ten pak celé panství v této podobě prodal r. 1766 Karlu Josefu Palmovi. V letech 1656 – 1658 byl postaven zámek v Čechticích a vrchnost ho užívala jako své sídlo. Po r. 1715, tedy po požáru hradu v Křivsoudově nedošlo už k jeho obnově a tak „Panství Křivsoudov“ zaniklo definitivně. Středem a sídlem vrchnosti a celého panství se tak staly Čechtice. To bylo krátké odbočení do historie našeho regionu a teď se vrátíme opět do Jeníkova a jeho blízkého okolí.
Musíme si především uvědomit, že obyvatelé Jeníkova v té době žili v poměrech povinné roboty ve prospěch vrchnosti. Víme, že vrchnost poskytla řadu výhod a úlev občanům Čechtic, ale tato zmírnění se netýkala poddanských vsí, včetně Jeníkova, který z nich hned po Čechticích byl a dodnes je vsí největší. V době po skončení Války třicetileté, tedy konkrétně po r. 1656 bylo zde napočítáno 19 hospodařících rolníků, kteří obdělávali 892 strychů orné půdy. Z tohoto počtu byli 4 rolníci „nově osedlí“ a 15 jich hospodařilo již dříve. Podle úsudku vizitační komise k Berní rule (inventarizace majetku) tito hospodáři „dosti dobře na všem svém hospodářství zaopatřeni jsou, půda dobrá, žitná“. Tak tomu však v okolí nebylo, např. v Dobříkovicích byly „4 grunty opuštěné, půda pustá a neobdělaná“. V Jeníkově už tehdy byl filiální kostel Sv. Kateřiny, který tehdy byl spravován farářem z Křivsoudova, do jehož farnosti patřil. Dále tu byl „mlýn o jednom kole“, už tehdy nazývaný Chudomel, který fungoval až do r. 1942. Všichni občané zde byli poddanými, tedy povinni robotou čechtické, původně křivsoudovské vrchnosti. Nebyli tu svobodníci, jako tomu bylo v sousedních vsích, např. v Borovnici, Kuňovicích, Chmelné i v samotných Čechticích. Nebyli tu ani žádní židovští občané, ti přišli později.
Jak jsem se už dříve zmínil, Jeníkov byla vždy poddanská obec a to znamená, že byla vrchnosti povinna robotnými pracemi ve stanovené dny a ve stanoveném rozsahu a způsobu (potažní práce, práce na polích, výlovy rybníků apod.). Byla však povinna i placení daní a různých dalších poplatků, spojených s užíváním pozemků. Pozemky byly totiž v té době majetkem vrchnosti a poddaní za jejich obhospodařování platili rentu (nájemné) vrchnosti, a to buď v penězích nebo naturáliích. Tehdy se hospodařilo tzv. trojpolním systémem – 1/3 plochy byly ozimy, 1/3 byly jařiny a okopaniny a 1/3 byl úhor, který se neoséval, aby si půda „odpočinula“. Vizitační komise dne 5.8.1656 posoudila a ohodnotila čechtické panství jako prosperující a placení daní schopné. Je zcela samozřejmé, že tíha daní a různých dalších poplatků a kontribucí padala převážně na hlavy poddaných. Vrchnost vymáhala placení daní na poddaných, a to i těch které měla platit sama.
Velkou katastrofou pro Jeníkov nebyly jenom hrůzy války a drancování válčícími vojsky a toulajícími se loupeživými skupinami, ale i další různé přírodní katastrofy, jako krupobití, „suché roky“, kruté zimy. Metlou byly také různé nakažlivé nemoci, jako např. mor, cholera a jiné epidemie. O tom svědčí společné hroby na různých hřbitovech včetně jeníkovského. Mnoho obyvatel v těchto dobách Jeníkov opustilo, mnoho jich předčasně zahynulo nebo zemřelo. A to si ještě musíme uvědomit, že naše ves na tom nebyla tak špatně ve srovnání s jinými vesnicemi v nejbližším okolí. Jak z tohoto mého krátkého příspěvku a pohledu do minulosti vidíte, život v Jeníkově a jeho okolí, nebyl ani jednoduchý ani klidný.
Jaroslav Slunečko
Z těchto důvodů tedy chci občany naší obce Čechtice seznámit s poválečnou dobou, tedy po r. 1648 až do roku 1700 v Jeníkově, kudy se třicetiletá válka přehnala v celé své hrůze. Samotná ves Jeníkov a její nejbližší okolí a sousední vsi byly značně poničeny a vydrancovány vojsky obou válčících stran – císařskými a i švédskými, domy byly zpustošeny a vypáleny, dobytek a zásoby potravin rozkradeny. Obyvatelstvo se rozprchlo a zachraňovalo se v okolních lesích nebo u sousedních vrchností, pokud nebylo povražděno táhnoucími vojsky nebo nepodlehlo zákeřným nemocem a epidemiím. Pozitivně víme, že nejhorší období v těchto zlých časech nastalo právě po bitvě u Jankova dne 6.3.1645. V celém Podblanicku tehdy došlo k velkému soustředění vojsk a to pro zdejší obyvatelstvo znamenalo pohromu. Po této krvavé bitvě vítězná strana – Švédové – postupovali přes celé Čechtice, na Pelhřimov, Jihlavu a na Brno. V té době ves Jeníkov patřila k panství Křivsoudov. Toto panství náleželo Jindřichu Střelovi z Rokyc a to do r. 1622, kdy dvě třetiny jeho majetku byly konfiskovány za jeho účast na neúspěšném povstání proti Habsburkům. Zbývající třetina byla konfiskována jeho synovi Štěpánovi ze stejného důvodu. Od roku 1623 se vlastníkem panství stal Hugo z Hallweilu, původem Švýcar, účastník Války třicetileté. Po jeho smrti bylo toto panství rozděleno na dvě části a každému synovi připadla z dědictví jedna část. Křivsoudovskou část zdědil Jakub Leopold a Čechtickou pak druhý syn Jan Šebestián. Patřilo do ní městečko Čechtice a dalších 10 vesnic včetně Jeníkova s mlýnem Chudomel, tedy již tak jmenovaným.
Ke sjednocení obou částí došlo až v r. 1694, kdy obě tato „zboží“ koupil František Antonín Josef z Hallweilu, potomek původního majitele Huga z Hallweilu. Ten pak celé sjednocené panství prodal Janu Leopoldu Donátovi z Trautsonu a ten pak celé panství v této podobě prodal r. 1766 Karlu Josefu Palmovi. V letech 1656 – 1658 byl postaven zámek v Čechticích a vrchnost ho užívala jako své sídlo. Po r. 1715, tedy po požáru hradu v Křivsoudově nedošlo už k jeho obnově a tak „Panství Křivsoudov“ zaniklo definitivně. Středem a sídlem vrchnosti a celého panství se tak staly Čechtice. To bylo krátké odbočení do historie našeho regionu a teď se vrátíme opět do Jeníkova a jeho blízkého okolí.
Musíme si především uvědomit, že obyvatelé Jeníkova v té době žili v poměrech povinné roboty ve prospěch vrchnosti. Víme, že vrchnost poskytla řadu výhod a úlev občanům Čechtic, ale tato zmírnění se netýkala poddanských vsí, včetně Jeníkova, který z nich hned po Čechticích byl a dodnes je vsí největší. V době po skončení Války třicetileté, tedy konkrétně po r. 1656 bylo zde napočítáno 19 hospodařících rolníků, kteří obdělávali 892 strychů orné půdy. Z tohoto počtu byli 4 rolníci „nově osedlí“ a 15 jich hospodařilo již dříve. Podle úsudku vizitační komise k Berní rule (inventarizace majetku) tito hospodáři „dosti dobře na všem svém hospodářství zaopatřeni jsou, půda dobrá, žitná“. Tak tomu však v okolí nebylo, např. v Dobříkovicích byly „4 grunty opuštěné, půda pustá a neobdělaná“. V Jeníkově už tehdy byl filiální kostel Sv. Kateřiny, který tehdy byl spravován farářem z Křivsoudova, do jehož farnosti patřil. Dále tu byl „mlýn o jednom kole“, už tehdy nazývaný Chudomel, který fungoval až do r. 1942. Všichni občané zde byli poddanými, tedy povinni robotou čechtické, původně křivsoudovské vrchnosti. Nebyli tu svobodníci, jako tomu bylo v sousedních vsích, např. v Borovnici, Kuňovicích, Chmelné i v samotných Čechticích. Nebyli tu ani žádní židovští občané, ti přišli později.
Jak jsem se už dříve zmínil, Jeníkov byla vždy poddanská obec a to znamená, že byla vrchnosti povinna robotnými pracemi ve stanovené dny a ve stanoveném rozsahu a způsobu (potažní práce, práce na polích, výlovy rybníků apod.). Byla však povinna i placení daní a různých dalších poplatků, spojených s užíváním pozemků. Pozemky byly totiž v té době majetkem vrchnosti a poddaní za jejich obhospodařování platili rentu (nájemné) vrchnosti, a to buď v penězích nebo naturáliích. Tehdy se hospodařilo tzv. trojpolním systémem – 1/3 plochy byly ozimy, 1/3 byly jařiny a okopaniny a 1/3 byl úhor, který se neoséval, aby si půda „odpočinula“. Vizitační komise dne 5.8.1656 posoudila a ohodnotila čechtické panství jako prosperující a placení daní schopné. Je zcela samozřejmé, že tíha daní a různých dalších poplatků a kontribucí padala převážně na hlavy poddaných. Vrchnost vymáhala placení daní na poddaných, a to i těch které měla platit sama.
Velkou katastrofou pro Jeníkov nebyly jenom hrůzy války a drancování válčícími vojsky a toulajícími se loupeživými skupinami, ale i další různé přírodní katastrofy, jako krupobití, „suché roky“, kruté zimy. Metlou byly také různé nakažlivé nemoci, jako např. mor, cholera a jiné epidemie. O tom svědčí společné hroby na různých hřbitovech včetně jeníkovského. Mnoho obyvatel v těchto dobách Jeníkov opustilo, mnoho jich předčasně zahynulo nebo zemřelo. A to si ještě musíme uvědomit, že naše ves na tom nebyla tak špatně ve srovnání s jinými vesnicemi v nejbližším okolí. Jak z tohoto mého krátkého příspěvku a pohledu do minulosti vidíte, život v Jeníkově a jeho okolí, nebyl ani jednoduchý ani klidný.
Jaroslav Slunečko
ČN
Nahoru
Copyright © 2000 - 2022 Mikroregion Želivka
Design:
Graf-it, stránky využívají
publikační systém Apollo