5. května 2003
Jednoho slunného dubnového dne jsem si naplánovala výlet do Růžkových Lhotic. Lhotický zámek mně nebyl neznámý, ale chtěla jsem si znovu oživit významné hudební osobnosti, inspirované Podblanickem, zvláště slavného hudebního skladatele Bedřicha Smetanu.
Bylo po poledni, když jsem přišla z Čechtic do Růžkových Lhotic, ale zámek byl uzavřen. Měla jsem však přece štěstí, že jsem se v čp. 26 setkala se třiasedmdesátiletým panem Jaroslavem Kamarýtem, který byl ještě před loňským rokem průvodcem v zámku. Tuto profesi, jak mi s dojetím řekl, převzal po své manželce. Dozvěděla jsem se, že dědeček jeho tatínka býval sloužícím u otce Bedřicha Smetany.
Pan Smetana si zdejší zámeček koupil také proto, že kolem byly lesy a ty poskytovaly dosti dřeva potřebného jako palivo pro jeho pivovar.
Rodiče Bedřicha Smetany žili na zámku ve Lhoticích v letech 1835 až 1844. Smetanova rodina předtím žila ve městě. Změnu venkovského prostředí nejvíce z celé rodiny pocítil právě Bedřich, který sem jezdíval jako pražský student na prázdniny. Toto místo se velmi oblíbil. Prožil zde nejšťastnější období svého života. Zvláště rád pořádal na zámku koncerty.
Původně barokní stavba zámečku byla později upravena. Zásluhou benešovských okresních orgánů byla tato památka nově zrekonstruována. Okresní muzeum v Benešově v zámečku zřídilo muzeum hudebních osobností Podblanicka.
Růžkovy Lhotice jsou především spjaty se jménem hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Jsou zde i díla předních českých malířů, zdůrazňující krásu Podblanicka. Před návštěvníky zde defilují významné osobnosti hudebního života. Čestné místo je věnováno například Františku Hellerovi, narozenému ve Vlašimi, českému hudebnímu pedagogovi, který spolu s Bedřichem Smetanou založil Hudební ústav v Praze, Zdeňku Fibichovi, představiteli české romantické hudby, jenž se narodil ve Všebořicích, Gustavu Mahlerovi, osobnosti německé hudební moderny, narozenému v Kališti u Humpolce, Janu Dismasi Zelenkovi, rodáku z Louňovic, který se zařadil mezi významné představitele evropského barokního slohu, Josefu Sukovi, narozenému v Křečovicích, Janu Jeníkovi z Bratřic, sběrateli lidových písní, Richardu Wagnerovi, jenž v roce 1832 pobýval několik dnů v Pravoníně, letním sídle hraběte Pachty.
Poutavé vyprávění pana Kamarýta, plné dojetí i slz v jeho očích, zvláště když hovořil o Bedřichu Smetanovi, mi vzalo dech. Zcela přesáhlo rámec mého původního programu. Má zpáteční cesta na Černičí jarní přírodou a s romantickým rozhledem mi orámovala prožitý obraz.
Naplánujete-li si podobný výlet na zámeček v Růžkových Lhoticích, předem oznamte svoji návštěvu telefonicky do Muzea ve Vlašimi na čísle 317 842 927.
Ila S ů r o v á
Čechtické noviny