Přeskočit navigaci

Historie obce

Počátky obce sahají do doby kolonizace takzvaného Svatavina Újezdu vyšehradskou kapitulou. První písemná zmínka pochází z roku 1350, kdy je zdejší kostel sv. Petra a Pavla uváděn v seznamu farních kostelů štěpánovského děkanátu.

Historický pohled na SnětNa to, že zde dříve byly hluboké lesy, se dá usoudit z názvu vesnice. Snět totiž staročesky znamená peň nebo špalek.

Obci drželi jako prebendu kanovníci vyšehradské kapituly, od roku 1359 to byl Petr z Hornbachu, po roce 1390 pak Jan Sádlo ze Smilkova a na Kostelci nad Sázavou. Ten byl oblíbencem krále Václava IV. a jako člen jeho poselstva se zůčastnil i cesty k Zikmundovi Lucemburskému do Uherské Skalice. V roce 1421 se chtěl na Staroměstské radnici ospravedlnit z nařčení ze zrady, byl však zajat a popraven. To už ale držel Snět kanovník Vilém z Rožmitálu. Posledním kanovníkem - držitelem prebendy byl před husitskými válkymi Mikuláš Ubaldinův.

Po husitských válkách přešla obec do světských rukou Mikuláše Trčky z Lípy. Už v padesátých letech 15. století svůj majetek Trčka rozprodával a zde je zmiňován Petr ze Sněta, později i jeho bratr Mikuláš. Po nich zdědil obec zřejmě Jan Svatba z Otradovic, který ves v roce 1496 prodal opět Mikuláši Trčkovi z Lípy. Trčkové pak drželi obec až do roku 1547, kdy ji prodali Bořivoji Božkovi Nepoliskému ze Zachrašťan. Dalším majitelem se stal v roce 1580 Šťastný Košetický z Horek, poněm pak od poručníků jeho dcery koupil Snět v roce 1603 Samuel Diviš Vokrouhlický z Longendorfu.

Jedním z poručníků byl i Albrecht Vražda z Kunvaldu, jehož náhrobek je možné spatřit v kostele sv. Petra a Pavla. Renesanční náhrobek je zajímavý tím, že na něm schází datum úmrtí, které zřejmě do předem připraveného náhrobku zapomněli vytesat.

Už na počátku třicetileté války však vlastnily obec Radslav Jaroslav Vchynský ze Vchynic a Tetova a Václav Vražda mladší z Kunvaldu. Přestože Radslav Jaroslav Vchynský odešel do emigrace jeho potomci a potomci Václava Vraždy drželi Snět až do roku 1698, kdy nejen Snět, ale celé martinické a dolnokralovické panství koupil Jan Leopold Donát z Trautsonu a Falkenštejna. Ten pak v roce 1766 prodal celé panství Karlu Josefu Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Jeho syn však celé panství zadlužil a tak se dostalo do veřejné dražby, kde ho v roce 1844 koupil Vilém Vincenc, kníže z Auerspergu. Auerspergové pak celé panství drželi až do roku 1945.

Na počátku století zde došlo k založení sboru dobrovolných hasičů a postavení vlastní školní budovy, kterou navrhl ledečský architekt Bohumír Šilinger. Poprvé se zde vyučovalo 1.září 1910. Katasrofa postihla obec v roce 1926. Tehdy v dubnu vypukl požár, který i přes nasazení hasičů z celého kraje zničil 27 ze 68 stavení. O dva roky později zakoupila obec novou motorovou stříkačku, přesto tu ještě v roce 1932 zničil oheň pět domů. Velkou změnu znamenalo pro snětské občany zavedení elektrického proudu v roce 1931. To umožnilo nejen osvětlení obce a domácností, ale i používání elektrických mlátiček a dalších strojů významně ulehčujících život.

Zdejší klima zemědělcům příliš nepřálo. Dařilo a daří se zde zejména pěstování brambor a dalších odolných plodin. Drobní zemědělci se do zakládání družstva příliš nehrnuli, první pokus na počátku padesátých let se nezdařil, až v roce 1958 bylo založeno zemědělské družstvo, které se na počátku sedmdesátých let spojilo s JZD v Martinicích a později se Státním statkem Dolní Kralovice. V devadesátých letech byly pozemky vráceny původním majitelům, na některých hospodaří reorganizované družstvo, na některých majitelé osobně.

Obě světové války přinesly tomuto kraji útisk a bídu, během té první padlo jedenáct obyvatel Sněta. Největší změny však přinesla obci sedmdesátá léta a realizace vodního díla Želivka - Švihov. Snět ležel jen kousek od dnes zatopeného městečka Zahrádka. Staletí vytvářené vazby byly najednou zpřetrhány a obyvatelé Sněta se museli pokoušet o navázání nových na opačné straně. V obci ubylo obyvatel, protože i některé zdejší domy ustoupily ochrannému pásmu přehrady. Snět ležící na frekventované cestě do Zahrádky, Ledče a Humpolce se najednou ocitl na konci přerušené cesty. Se všemi obtížemi se ale obyvatelé vyrovnali. Dnes žije v samostatné obci 110 obyvatel. Obec v devadesátých letech vybudovala kanalizaci a čističku odpadních vod, ale také garáže pro autobusovou dopravu. V rekonstruované budově školy dnes sídlí obecní úřad, pohostinství, prodejna smíšeného zboží a je zde i klubovna pro mládež.



Nahoru
Copyright © 2000 - 2019 Mikroregion Želivka
Design: Graf-it, stránky využívají publikační systém Apollo